Nezařazené

Společně s dětmi jsme krásně dali dohromady, co všechno bude patřit do Srdíčkového pravidla – ohleduplnost, milé chování, pohlazení, poděkování aj. Děti vědí a věříme, že to budou i rády uplatňovat.

Každý svým obtiskem dlaně přispěl ke spoluvytvoření našeho třídního srdce, které si ještě obohatíme fotografiemi dětí.

Poslední lesní den v tomto školním roce, a pro většinu Motýlků dokonce úplně poslední. A tak jsme se všichni moc snažili si ho pořádně užít. Myslíme si, že se nám to opravdu povedlo. Společně jsme si naplánovali, že tento lesní den vylepšíme tím, že bude delší a zpestřený obědem v přírodě. A co si takhle ten oběd rovnou sami uvařit? Než jsme však doputovali na místo určené k naší přírodní kuchyni, prošli jsme si všechna oblíbená místa, která nám v tomto teplém počasí poskytovala příjemný stín doplněný chladivým potůčkem. Když jsme dorazili k ohništi, začaly potřebné přípravy. Bylo třeba obstarat chrastí a klacky na oheň, nakrájet uzeninu a oloupat brambory. Vše probíhalo s velkým zaujetím a elánem. Poté jsme si trochu procvičili trpělivost a pak už se ozýval halasný pokřik: „My chceme jíst!“ 🙂 A chutnalo, moc nám chutnalo! Po dobrém obědě přišlo na řadu mytí nádobí. Zpáteční cesta přinesla trochu více tepla, nicméně na zahradě školky na nás čekal osvěžující nanuk :-). Krásně jsme se rozloučili s našimi lesními dny!

Lesní den jsme začali prohlídkou zasetého pole a vysvětlili si, proč se z pole „kouří“. Na kraji lesa jsme se snažili najít břízy, protože potřebujeme obstarat na velikonoční dílnu nějakou tu březovou větvičku :-). Děti byly nadšené z nového místa, kde se skvěle lezlo po stromech, stavěly domečky i různé prohlubně. Už teď si přejí, abychom se tam zase někdy vrátili. Jarní potůčky jsme tentokrát museli překonat dva, ale bylo to bez větších obtíží.