Poslední setkání s předškoláky bylo v režii páťáků. Připravili si pro ně Dobrodružnou výpravu kolem světa – takový malý trénink na prázdniny. A tak se děti podívaly do Egypta k pyramidám, na Antarktidu za tučňáky, v džungli hledaly papoušky, v Africe tančily za zvuku bubínků kolem ohně (v Jarošově kolem jabloně), hledaly zvířata v Africe, prošly cestu mezi ledovými krami, v Austrálii skákaly jako klokani. U pirátů lovili mince z pokladu…Po dlouhém putování světem čekal na všechny malé cestovatele ukrytý opravdový poklad!
Už v září si předškoláci sednou do lavic, kde seděli „velcí“ kamarádi páťáci. Pro někoho škola v Jarošově končí, někomu v září začne.
Tak ať se všem malým i velkým dobrodruhům na jejich cestě daří a potkávají samé prima kamarády!

Naše cesta za historií pokračovala v Jindřichově Hradci. Ve Vojenském muzeu jsme se díky poutavému vyprávění pana Miloslava Svitáka dozvěděli, jak byla čs. armáda připravena bránit tehdejší Československou republiku před útokem nacistického Německa. Nejvíc se všem líbil model bunkru, zbraně a další dobové exponáty, které si mohli vyzkoušet kluci i holky.

Páteční ráno bylo, jak jinak, deštivé. Po snídani se páťáci sbalili a jen s batůžky se vydali pěšky zpět do Deštné. Cestou vykouklo sluníčko, a tak jsme mohli posvačit na mezi. V Deštné na nás čekal pracovník Leteckého muzea, který nám velmi poutavě přiblížil osudy československých válečných letců. Děti si prohlédly uniformy a vyznamenání. Zaujala je pietní místnost. Velký dojem zanechal pohled na motor letounu Messerschmitt i na torzo trupu s kabinou. V promítacím sále jsme zhlédli dokument „Julinka“. Po obědě jsme se přesunuli do Provaznického muzea, které je hned přes silnici. Toto muzeum je jediné v naší republice! Ve dvou místnostech jsme viděli desítky exponátů, některé byly během prohlídky v provozu, Dozvěděli jsme se, jaké provazy se na co používaly, jak se vyráběly.
Tady naše páteční cesta končila. Došli jsme na autobusové nádraží a nabrali směr Jarošov nad Nežárkou. Před námi byl víkend, ale naše toulky za historií budou mít po víkendu pokračování….

Děkujeme paní asistentce Ing. Veronice Maryškové za pronájem chalupy, za vlídné přijetí, za důležité informace o okolí a za čas, který s námi strávila. Páťákům se z útulné z chalupy VŮBEC nechtělo, nejraději by zůstali i přes víkend :).

Od našich prvních kroků bylo jasné, že celý projekt bude protkán dešťovými kapkami. Páťáky to nevyvedlo z míry. Druhý den se ráno po snídani (s paprsky v zádech) vydali na procházku kolem rybníka u zámku Červená Lhota. Nejvíc všechny zaujal „Poesiomat“ – jubox, kde si poslechli úryvky z knih bývalého kastelána Jiřího Holuba. Romantická atmosféra parku a pohled na zámek nás provázela celou cestu až na nádvoří. V 11 hodin jsme se vydali na objednanou prohlídku s Hynkem Hákem. Ten nám poutavě přiblížil historii zámku. Mezi kapkami deště jsme se přesunuli do „stanu“, kde na nás čekal vynikající oběd. Odpolední klid mohl trvat déle, ale sluneční paprsky nás vylákaly ven. Netrvaly dlouho…V pláštěnkách jsme došli k rybníkům v blízkém okolí, kde jsme pozorovali labutě. Přes vesničku Vicemil jsme se vrátili na chalupu. Úderem šesté hodiny jsme přivítali paní Stránskou, která přivezla čtyři veliké pizzy! Po skvělé večeři přišel čas na tibetské mísy a meditaci. Všemi rituály nás provázela paní Stránská. Energie v podkrovní pokoji byla neuvěřitelná! Po večerce byl do pěti minut v chalupě absolutní klid. Meditace přinesla svoje ovoce:). Paní Stránské děkujeme za krásný program i za výbornou večeři!

Ve středu odpoledne se páťáci vydali po stopách historie. Cílem byla Červená Lhota a její okolí. Autobusem a pak pěšky z Deštné (4km) dorazili na Červenou Lhotu. Nic jim nevadil déšť ani chladné počasí. První cíl cesty – chalupa paní asistentky Veroniky Maryškové – byla příjemně vytopená a vypadalo to, že čeká na své první letošní obyvatele. Páťáci se tu od prvního okamžiku cítili jako doma. Zabydleli se v pokojích, posvačili vynikající bábovky od maminek a při odpočinku hráli hry. Večeři obstarali kluci – ugrilovali špekáčky :). Navečer přijela paní učitelka Lída Zadražilová s kytarou. U krbu se zpívaly písničky nejen současné, ale i „historické“ – Tři citronky, Marnivá sestřenice, Kocábka, Severní vítr….Historie na nás dýchala od prvního okamžiku.